Srpen 2010

Dlužím příběh proč jsem hlasitě plakala za tím komínem

30. srpna 2010 v 16:08 | Nethie |  Pieces of me
Plakala jsem, protože jsem ztratila přízeň a náklonnost jednoho člověka, kterého jsem si uměla vážit a plakala jsem hlasitě proto, že jsem nevěděla proč je tomu tak.
Adam byl pro mne skoro jako bratr. Dokázali jsme rozpitvat vše nač přišla řeč nebo mysl. Měla jsem pocit propojení mezi námi. Zároveň jsem nechtěla víc, protože podle mě risk není vždy zisk. On to ví. Uměli jsme se spolu nekonečně smát. Ale jsem přespolní a léto jsem trávila tady, ne tam kde byl on. A dejme tomu, že jsme se vzdálili. Jsem složitá a on rozhodně není jednoduchá osobnost, to by podle mě byla daleko horší urážka, než říct, že je tvrdohlavý. Myslím, že ikdyž bychom oba chtěli aby všechno "bylo jako dřív" nejde to. V rozbitém džbánu jsou vždycky vidět praskliny, naneštěstí tomu tak je. A tak jsem tam tak seděla a do toho všeho začalo pršet. Jakoby každý můj nádech způsobil blesk a každý můj vzlyk přivolal hrom. Jakoby něco uvnitř mě vyvolalo tu svízel. I tak přesto pořád myslím na všechny ty naše chvilky, všechny maličkosti, banality, které mi přišli nadevšechno důležité. Ani si nemyslím, že by šlo všechno vrátit a jelikož možná v té krátké době je to kouzlo. Jsem ráda, že jsem dokázala brečet za tím komínem a uvdomit si všechny tyhle věci.
Nethie

podzim.

30. srpna 2010 v 15:57 | Nethie |  Pieces of me
Ne, že by bylo září, ne, že by byl říjen. Je srpen, ale tváří se tak, jakoby chtěl zapadnout do partičky podzimních měsíců. Sprostě se tam chce vetřít. A všem je z toho zle. Musím balit, protože zítra mě čeká intr a holky. A já čekám je. Konečně:)
Nethiová