Únor 2010

Při poslechu Silence is sexy..

5. února 2010 v 20:51 | Nethie |  Pieces of me
Jsem poslední Avignonskou slečnou
Jsem tvou první nedostatečnou
Jsem poslední Picassův tah
Jsem břit rovnoramenných vah
Jsem sebevrah..

Nethie

"Jsi pestrobarevný motýl mezi stovkami šedavých můr"

nevím co mi chybí.

3. února 2010 v 16:32 | Nethie |  Pieces of me

Kolem čtvrté odpoledne. Obývací pokoj. Podrůstající vlasy lehce zvlněné. Podmanivý parfém.

Ona v šedém svetru, jako dým, který zahalí skutečnost a ošálí tvůj ostrý zrak. a vadnoucí, červenající se růže, stejně tak její líčko. Svědí ji loket, její kostnatý, trčící loket. A tře si pihatý nosík, krčí ho a u kořene se jí zavlní maličké varhánky z kůže. Malý pihatý, červenající se šarpej. Štěně, štěňátko, slintá a pokouší se ze sebe vydat jakýsi štěk. Právě jsem se popsala. Cvak, cvak..
ani nevím, co je to přesně za zvuk, který vyluzuje moje klávesnice. Ale líbí se mi, zní totiž tak, jakobych měla tisíce a tisíce a stovky chytrých a velmi důležitých myšlenek. Ale já vlastně ani nemám. A když si zatrčím pár pramenů vlasů za ucho, mám pocit, že se v místnosti otírá o stěny o krapet více světla. Koukám na tmavou, nádhernou kytaru, skoro bych řekla, že měla právo někde ohořet u ohně.. Chtěla bych ji pohladit, rozeznít její struny aby vyprávěla. Ale nikdy jsem se neučila noty, nikdy. Chtít vyslýchat francouzského prodavače zeleniny kdesi v jisté ulici Paříže. Ale francouzsky neumím nic jiného nez merci a merde, nic. Jen zírá a nabízí mi rajčata. Kytara taktéž zírá. Věci toho ví více než si lidé mohou dovolit. Jsou svědky všech každodenním věcí. Všichni jsme svědci. A jak svědek může být nestranný soudce.? Pořád a stále se bořím do pohovky, chci být zmuchlaným polštářem, občas se tak cítím.. Nethie