Listopad 2009

Tragédi všech zemí spojte se/'

30. listopadu 2009 v 17:25 | Nethie |  Pieces of me
Čekat se nevyplácí, když tím pošlete do háje celý rok. Rok. Nikam jsem se nehnula, kolikrát se zdálo, že se to změní. Kolikrát jsem se cítila skoro u cíle. Ale nikdy se tak nestalo. Včera mi bylo hrozně. Nejhůř. Spadl na mě strop a měla jsem pocit, že mě nechápeš. Pprvý jsem byla ta, která věděla co chce. Konec pohádky, avšak v té princ požádal princeznu o ruku. Mohu všechno nazvat sprostou lží. Byla jsem jako loutka, která hledala svého majitele. A jak jsem dnes viděla jeho stát tam s tou slečnou. V tu chvíli obrovský tlak na prsou, jakoby vám někdo prokopl žebra a všechny úlomky se vám zarývají do těla. Bolí to, neumím to jinak přirovnat. Stála jsem v šatně u toho horkého topení, které mě pálilo do předloktí, ale tohle mi nevadilo. Chtěla jsem utéct, pryč. Odletět, kamkoliv. Vlastně tohle město nenávidím. Všechno se mi s ním pojí. Před rokem jsem ale byla plná naděje, že s ním jednou budu a svojí tvrdohlavostí a cílevědomostí, jsem věřila. Čest poraženým, protože já vím, že jsem do toho dala všechno. Víc jsem udělat nemohla, to si nevyčítám. Chápu, že je těžký rozhodovat se jestli jít do něčeho, co nevíš jaké bude. je to těžký a vím jaké je cítít v hlavě kolotoč. Všechno se změní a ne, že to říkám. Tohle vím. bylo dost slz, nebyla jsem daleko od zhroucení. Ale jsou tu vždy lidi, kteří vás podrží. Připadala jsem si jako tragéd. Jako psychopat, který se díky zoufalství začal smát. Ci tě nezabije, to tě jednoduše zešílí. Milovat někoho je nhorázně silný cit, dlouho trvá než se všechno psopojí, je to dlouhý proces. Ale těžko se ho dá zbavit. Dar který jen tak neprodáte. Je to jakobych zhltla sousto horké kaše a ta mi spálila jazyk. Myslím si, že nejsem tolik silná, ale ani nejsem tolik slabá. A silná jsem tolik, kolik mám kolem sebe lidí, kterým věřím. Nejde říct slzám ať netečou, ať nedráždí zarudlé tváře. Jde jen o to srovnat si v hlavě jak postupovat dál. Neplánuju, ale tenhle nouzový plán zkonstruovat musím. Na první chvíli se mi zbořil svět. Můj svět, kde on byl vždy na prvním místě. Musíme věřit, že jsme prioritou. Protože být prioritou, to je můj cíl. A já jsem cílevědomá.

Jak říká Veru a jak tvrdil Napoleon: "Naše sláva není v tom že nikdy nepadneme, nýbrž v tom, že vždycky povstaneme"

Přeju všem aby v sobě našli sílu. Nethie

ano či ne.

28. listopadu 2009 v 18:46 | Nethie |  Pieces of me
Je to prostě jakoby ses rozhodoval jakej program zvolíš, jakou hudbu vybereš. A mě se hlavou honí "jakoby" rozhovory, ty který si třeba povídá sám se sebou nebo se svým kámošem. Jen jestli se ta hudba hodí, že? Jakou cestou půjdu. Jestli si vyberu bílé nebo červené víno. Výběr. Výběrové víno. Suché nebo sladké. Šumivé nebo nešumivé. Z jižního svahu nebo ze severního. Mohla bych tu sedět a klapat do klávesnice tak dlouho.. Nevěděla bych ale nic stejnak jako teď. Ale já nemám pocit, že by semnou něco zmítalo. Dnešní den je až divně poklidný, jako stojatá voda a já čekám na tu štiku, která ji rozvíří.. třeba jednou i ke mě dolehne ten zvuk stříbrných zvonků. Stejnak moji tvář tak nějak zkrášluje úsměv. Culím se. a věším si do pokoje vánoční ozdoby. Zachvíli tu budou.. Nethie.

P//

28. listopadu 2009 v 16:00 | Nethie |  Pieces of me
So it's got to be right. Right.
Včera se stalo spoustu věcí. Usmíření. Smích. Nakonec úsměv a ráno, zase nevím co se opravdu děje. Ale včerejšek byl úžasnej den :) Užila jsem si zase jeden večer v Doksech. Mám ty lidi ráda*

Ale na to co moje ušiska včera slyšely, na to nezapomenu*

Nethie.

smě(š)sná

27. listopadu 2009 v 13:05 | Nethie

Ve středu jsem spěchala na fyziku, těsně po angličtině. S hlavou v oblacích, s úsměvem na rtech. Ovlivňuje mě jeho svět. A začínám být strašně citlivá, ale já nechci. Chci být veslá a objevit v sobě zase ten temperament, zatemňuje mi to mozek.

Včera jsem přijela z intru, koleje se ztáčely a slunko svítilo zkrze okna vlaku a my s Verčou jsme se smály na celej vagon, bylo to příjemný. Mžourala jsem do těch slabejch paprsků, ale hřálo to. Když jsem vystoupila na dokskym nádraží, už se stmívalo. Pomalu jsem procházela naším městečkem a cítila jsem tu vůni zimy. Jak se nadechnete a cítíte sníh. Šla jsem se podívat na náměstí na stromeček, už byly ozdobený lampy a tím naším městem se nesla ta maloměstská atmosféra.

A dneska jsem byla na rovnátkách, s mamkou jsme prolejzaly obchody. Mám to ráda. Mám ráda Vánoce, mám ráda nakupování dárků. A mám pocit, jakobych najednou vnímala úplně všechno*

Nethie

Much more

20. listopadu 2009 v 11:25 | Nethie |  Pieces of me

Chtěla bych bát lepší, chtěla bych si být jistá tím co dělám, ne chvilkově, ale pořád.! Tím, že mám bordel v sobě a vlastně všude, ubližuju ostatním a nedivím se názorům.. Já už se divím jen tomu, jak můžu mít v sobě takový zmatek.. Že něco moc chci asi po vzoru jiných?? a jak moc se teď snažím pochopit co chci..? Já nevím, nevěřím už ani sama v sebe natož třeba na Ježíška. Bláhová. Že dělám věci, protože by se dělat měly. BLBOST. promiň, ale ty ještě o ničem nevíš. Ví jen Mari, jen tý jsem to řekla..Jsem hloupá a nejsem na vztahy..Ten blok je tu vě mě zase

friday, saturday, sunday, monday..?

16. listopadu 2009 v 13:31 | Nethie |  Pieces of me
Húhú :)

Friday
tak to jsem "spala" ve škole, v naší Šamánkovic :D Měli jsme Dexter Night 2 season. A já opravdu, ale opravdu neusnula. možná za to mohlo i to kafe, i ta cola a vlastně i Dexter :D

Saturday
ráno plně vyčerpaná z tý noci jsem v půl sedmý dřepěla ve vaně a pak od tetky vypadla do města za Lůcou. S tou jsme plně konverzovaly o životě a mě se chtělo omdlít:D (2 redbully v sobě a kafe z meka) Ve čtvrt na dvě mi přijely mé úžasné slečny:D Verunka a Terezka a šly jsme na lidskej řetěz na Benešáku.. Tam pak přišel můj Tomí a Nešpi a Benny:D:D a večer vláčkem do Dox..

Sunday
Mírně línej den, kdy jsem jela k tátovi do Lípy.. Šla jsem ven z karatistou a hrozně se mi stýská po KS Relax :( V prosinci budou mít zkoušky :( Nakonec jsme dřepěli a mrzli na námku a povídali a povídali

Monday
Dnešek? Hú do divadla s maminkou a chci mít u sebe toho mýho kulíška. Tak snad ke mě zejtra přijede :) Dny jsou krásný :) <3

-dvakrát zařádkovat- Nethie :D

Lunapark

8. listopadu 2009 v 10:16 | Nethie |  Pieces of me

Horská dráha a cukrová vata, jo přesně takhle se cejtim.. V hlavě mám šrumec a s některejma věcma skoro nevybírám zatáčky a pak takhle růžově a sladce.. kombinace říká že asi brzo budu zvracet! Když přijdeteo nejlepší kámošku, přestože všechno je jinak docela povedený, takse vám namíchá asi takovej pocit. To záleží na typu, asi to odzbrojilo můj organismus. Nevím.. A tak se tedˇ cejtim jak v posledním vozíčku an atrakci a netušim jestli se vybouram nebo ne, možná že, kdybych ale viděla na koleje.. tak to bude ještě horší.. Takže radši případným pádům nekoukám do tváře.. Tím všícm chci říct, že nemám rádce.. nemám někoho kdo mě podrží, cejtim se sama někde vzadu a nevim co se stane.. a horší je že v tom lunaparku se mi má drahá někde ztratila.. CRY* Nethie

Slzavý dopoledne

2. listopadu 2009 v 10:49 | Nethie |  Pieces of me
Ale ne že by mi bylo děsně, protože naopak, je mi vcelku nádherně :) Včera jsem napravila sobotní plány :) a jak to dopadne? To ještě nevím, začal asi vát příznivý vítr. Je podivuhodné, jak se věci otáčí :)

Kdo si myslí že se časem všechno změní. Časem to není, pak ti zůstává jen snění. Život je jak vánočka co chutná ti a voní, přesně podle toho co nasypeš si do ní...

To znamená, že jen my můžem za to co se děje. Ne jen moje osoba, ale opravdu my.. A mě je hezky.. ěším se na Vánoce, těším se na Vánoční světýlka. A taky jsem zvědavá jak to dopadne s našim sledováním Star Wars :)

Nethie*

A proč slzavý?- mám zánět na očičku..ale aspoň nejsem ve škole:)